Poctivě, poctivost, poctivý: Ve stč. mají tyto výrazy širší obsah než dnes. Poctivě = ctně, počestně, šlechetně. Poctivost = prokazování cti i sama čest prokázaná, úcta; úřad, důstojenství, počestnost mravní, nevinnost; dobré jméno u lidí. Poctivý = kdo dělá čest, čestný, ctnostný, na cti zachovalý; pořádný, náležitý. Téměř všecky tyto významy najdeme v hebr. a řeckém textu bible. Ve SZ je tak nejčastěji překládán kořen kbd [= býti těžký, přeneseně: míti význam; čest, pocta; vzdávati čest, úctu]. Tak
2Sam 10:3;
2Chr 32:33;
Lam 1:8. Ukončiti svár je ke cti [
Pro 20:3]. Ve stánku Hospodinově smí přebývati pouze ten, kdo ctí ty, kdo se bojí Hospodina [Kral. má jej »v poctivosti«
Ps 15:4]. Jiného hebr. výrazu je užito v
Esth 1:20 [= prokazovat čest, vzdávati úctu], jiného v
Esth 9:3 [= nésti, sr.
Isa 63:9; vyvýšiti, sr.
Ps 28:9, a tedy podporovati, pomáhati, sr.
Ezra 1:4 ;
Ezra 8:36], jiného v
Lam 5:12 [= ozdobiti, ctíti, sr.
Lev 19:32]. U
Job 30:8 je tak přeložen výraz »beze jména« [Kral. »bez poctivosti«] .
V NZ jde nejčastěji o překlad výrazu euschémón [= úctyhodný, pořádný, slušný; vznešený, počestný, vážený, dobrého chování]. Křesťané mají žít životem slušným [Kral. »poctivě«] v očích lidí, kteří stojí mimo církev [
1Thess 4:12], aby nebyli překážkou v získání nekřesťanů, kteří by mohli oprávněně kritisovat způsob jejich života. Co míní Pavel touto slušností [Kral. poctivostí], je nejlépe patrno na
Rom 13:13, kde vypočítává její opak: hodování, opilství, smilstvo, chlípnost, svár a závist [sr.
Matt 5:16]. Ve smyslu vážený, významný je užito tohoto výrazu a jeho odvozenin v
1Cor 12:23n. Právě odstrčeným údům v těle dal Bůh větší vážnost [Kral. poctivost]. Ve smyslu vznešený a snad i zámožný je toto slovo ve
Acts 13:50 a 17,12. – Jiné řecké výrazy, jež Kral. překládají poctivost, poctivý, býti poctivý, míti v poctivosti jsou timé, timán, entimos, timios, jež označují vše, co nějak souvisí s úctou a vážeností. Ježíš sám osvědčil, že prorok ve své vlasti nemá vážnosti [Kral. »není v poctivosti«
John 4:44]. Pavel vyzývá křesťany, aby se předstihovali vzájemně v uctivosti [
Rom 12:10], aby se stýkali s vlastními ženami svatě a čestně [t. j. aby ovládali své pudy a varovali se všeho, co by porušilo mravní čistotu,
1Thess 4:4. *Osudí], zvláště pak aby měli v úctě ty, kteří v práci pro Krista dovedli dát i svůj život v sázku [
Phil 2:29].
1Tim 6:1 napomíná křesťanské otroky, aby se chovali ke svým pánům s veškerou uctivostí, protože by se jinak mohli stát urážkou Boha a jeho učení.
1Tim 5:3 vyzývá, aby *vdovám ve sboru byla prokazována úcta. Podle
1Pet 2:17 mají křesťané prokazovat úctu králi jako představiteli vrchnosti, a to kvůli Pánu, »neboť jest vůle Boží, abyste dobrými činy umlčovali nevědomost nerozumných lidí«. Poněkud jiný význam má timé v
1Pet 2:7. Mluví se tu o Kristu jako vyvoleném, vzácném kameni úhelném. Žilka překládá: »Pro vás, kteří věříte, je to vzácnost« [Kral.: »poctivost«]. Lze ovšem také překládat: »Vám tedy, kdož věříte, je ctí« [kámen, zavržený od stavitelů]. Timios v
Heb 13:4 lze překládati počestný i vážený. Katol. překlady mají: »Manželství budiž ve všem počestné«, Žilka: »Manželství budiž u všech váženo« [Kral.: »Poctivéť u všech manželství«]. Řecké semnos [= úctyhodný, ušlechtilý] máme ve
Phil 4:8 o věcech; Žilka: »Uvažujte o všem, co je pravdivé, co čestné...«, o diákonech [jáhnech] v
1Tim 3:8, o jejich manželkách
1Tim 3:11, o starcích
Titus 2:2 [Kral. tu překládají »vážní«, Žilka »mravní«]. Podle
1Tim 3:4 má biskup své děti držeti v poslušnosti a ve vší počestnosti [semnotés = důstojnost, Kral. poctivost, ale totéž slovo překládají v
1Tim 2:2 šlechetnost, v
Titus 2:7 vážnost]. – V
Titus 3:8 je slovem poctivý přeložen řecký výraz kalos = krásný, dobrý;
Titus 2:3 praví, že starší ženy mají učit poctivým věcem [kalodidaskalos], t. j. mají být učitelkami dobrých mravů nebo dobrého. – Ve
Phil 2:16 má Kral. poctivost význam chlouby [řecky kauchéma: »k mé chloubě ke dni Kristovu«]. –
1Cor 11:15 mluví o dlouhých vlasech ženy jako o okrase [Kral. poctivost; řecké doxa = čest, sláva], kdežto pro muže jsou v souhlase s tehdejším nazíráním dlouhé vlasy potupou. Pavel se tu dovolává jednak přírody, jež dala ženě dlouhé vlasy, jednak místně a dobově podmíněného mravu a zdravého úsudku Korinťanů o tom, co je slušné.